Jednotlivé typy zvládají stres po svém. Jejich reakcí se nelekejme, je to pouze jejich obrana. Pojďme na příklad.
„Petr už na mě zase ráno agresivně řval, házel věcmi a třískal dveřmi. Nenávidím ho, když tohle dělá,“ řekla mi nedávno kamarádka.
„Mm Marti, ale ty děláš to samé. Pokud si dobře pamatuju, tak jsi nedávno na něj taky řvala a dokonce jsi do něj bušila pěstmi.“
„No jo, máš pravdu. Nesnáším se, když se tak chovám.“
Přesně takhle se projevuje naše sedmá obranná funkce. To jak ji používáme k vypuštění přetlaku, nesnášíme, když ji takto někdo požívá proti nám. Nelíbí se nám totiž na nás samotných, nemáme toto své chování rádi, a proto jej také nemáme rádi u druhých.
Jak tedy zvládají stres jednotlivé typy?
Quijote a Huxley
Ve velkém stresu se stáhnou do sebe. Nemluví, jsou jakoby paralyzování, potřebují ze situace odejít, zklidnit se a znovu navnímat možnosti, které se jim pro řešení situace nabízejí. Nemá smysl z nich rychle páčit jakoukoliv reakci.
Žukov a Napoleon
Když je jim opravdu ouvej, často jim vypoví tělo službu. Jsou rozbolavělí, stažení do sebe, někdy mohou být ufňukaní, lítostiví, hypochondričtí. Je potřeba je nechat fyzicky odpočinout, aby znovu nabrali sílu. Dobré je také se o ně postarat, hýčkat je, udělat jim dobře na těle, zklidňovat, že vše zas bude dobré.
London a Stierlitz
Když jsou zahnáni do kouta, začnou hnidopišsky komentovat vzniklou situaci. Kritizují, co nefunguje, co je špatně. Ryjí do druhých, jsou nepříjemní a často druhé zesměšňují, shazují, vypichují jejich chyby. Snaží se odvést pozornost od sebe jinam. Je potřeba na tyto jejich komentáře nereagovat a počkat, až stres odezní.
Hugo a Hamlet
Když jim sáhnete na bolístku, tak se tyto typy velmi často urazí. Přestanou zcela komunikovat, trestají mlčením. Pokud mají ještě aspoň trochu síly tak také často moralizují, vyčítají, vydírají. „Já jsem se pro tebe obětovala a ty mi takhle oplácíš.“ Opět platí nenaskakovat na tyto komentáře, nebrat si věci osobně, jen si uvědomit, že je to pouhá stresová obranná reakce.
Balzac a Jesenin
Tyto typy nemají moc rádi konflikty, dobře tuší, že se nějaký blíží a umí se mu často vyhnout. Pokud však ke konfliktu dojde, mají Balzac a Jesenin tendence odvádět pozornost od problému jinam. Začnou dané téma zlehčovat, např. „Ale co já… támhle děti v Ugandě jsou na tom hůř..“ Často také kličkují a rychle přecházejí k jinému tématu. Je dobré nechat je odbočit jinam a počkat, až se zklidní.
Gabin a Dumas
Těmto lidem lidově řečeno „bouchne kotel“. I z jemné víly se najednou může stát rozzuřená šelma. Ve chvílích velkého stresu se v nich až překvapivě objeví neuvěřitelná síla, kterou potřebují okamžitě vybít. A tak házejí věcmi, rozbíjí talíře, někdy mohou druhého i udeřit. Pokud uvidíte, že to na ně jde, přineste jim polštář nebo něco bezpečného, do čeho mohou bezpečně mlátit.
Robespierre a Maxim
Když jsou silně vyvedeni z míry, začnou druhým vyčítat, co dělají špatně. „Kdybys to udělala, jak jsem ti říkal, nemuselo to být teď takhle!“ A přesně vyjmenují postup, který měla daná osoba dodržet. Mají tendence druhému ukázat, jak je hloupý a neschopný provést tak banální činnost. Nemá smysl se s nimi jakkoliv dohadovat, stejně na vás najedou něco, co jste měli provést lépe. Nejlepší je nediskutovat a počkat na klidnější situaci.
Dreiser a Dostojevskij
Toto jsou ženy, se kterými můžete zažít scény jak z Národního. Emoce z nich totiž často přímo stříkají. Křičí, jsou hysterické, pláčou, stěžují si, hrají na city. Muži rádi citově vydírají, snaží se druhého emočně zmanipulovat. Ideální je, pokud z nich mohou dlouho nahromaděné emoce odejít v objetí blízkého pláčem.
Závěrem
Co si z toho vzít? Že jednotlivé typy zvládají stres po svém. Pokud znáte svůj typ a socionický typ vašeho partnera, dítěte, kolegy či kolegyně, tak díky tomu můžete pochopit, které chování u něj znamená, že mu „pohárek vytekl“. Neberme si to osobně, prostě to mají.
Je vám to blízké? Poznáváte se v tom a nebo někoho z vašich blízkých? A chcete vědět více? Pokud svůj typ ještě nevíte, tak ho zjistěte! A pokud chcete vědět více o druhých, přijďte na seminář :).
