Existuje špatný typ? Ne, jen negativně projevený

Neexistuje a nikdy neexistoval špatný typ, existuje pouze typ negativně projevený. Co to znamená?

Každý socionický typ může být projevený POZITIVNĚ (své silné stránky používá ku prospěchu sebe a všech ostatních) a nebo NEGATIVNĚ (v zásadě devastuje sebe a své okolí).

Jak to u jednotlivých typů vypadá? (špatný typ čili negativní projev)

Don Quijote – vůbec nežije v reálném světě. Je natolik vizionářský, že zapomíná na své věci, na lidi okolo sebe a má jen hlavu v oblacích. Při svých projevech používá hodně cizích slov a významů, aby ostatním ukázal, kolik toho ví, a dostal je do patřičných mezí. Tím si kompenzuje svou (ne)sebehodnotu.

Dumas – natolik přecitlivělý, že ho každý den vyvede něco z míry a hroutí se. Za své emoce viní všechny kolem něj (jen ne sebe). Všichni by k němu měli hovořit a jednat s ním tak, aby se cítil co možná nejlépe. Nechce za svůj nepříjemný stav nést zodpovědnost.

Robespierre – ponořen do svých detailních analýz, nevidí celek a je s tím až otravný. Všechny věčně opravuje, analyzuje a komanduje. Jeho systémy jsou nad lidskou duší (myslí si).

Hugo – emoční machr, který přesně ví, co na každého platí, a využívá toho o sto šest. Ostatní by měli činit podle něj a ve všem mu vyhovět. Emoční manipulace je na denním pořádku.

Žukov – další komandér, ale trochu jiného ražení. Všichni by měli činit podle něj a jeho systému. Pokud je životně nenaplněn, upadá do naštvanosti či alkoholických útěků. Komanduje či používá svou sílu.

Jesenin – další oběť svých emocí. Má pocit, že sám to v životě nezvládne, na všechno a ke všemu potřebuje lidi. Se svými emocemi, jenž prožívá vnitřně, zápasí hlava nehlava.

Maxim Gorkij – změna je pro něj sprosté slovo. Jeho krédo je: Hlavně se držet zajetého a známého. Vše ověřuje natolik, že realizace a odhodlání jsou až v pozadí. Nikomu nevěřit a chtít vše navždy. Prostě se v extrému bojí změnit i hrníček na kafe.

Hamlet – další mistr emoční manipulace, díky níž získá to, co chce. Emoce jdou nahoru dolů, jeden den se mu líbí jeden člověk a druhý den zase někdo jiný. Co vlastně chce?

Dreiser – další adept na stálost a strach ze změn. Od rána do večera omlouvá své nejbližší, nevidí celek a občas si nechá „sypat na hlavu“. Bojuje za své milované až do úmoru kostí. Občas je dobré nechat jejich boj na nich.

London – rodina už snad ani neví, jak vypadá. V práci je od rána do večera (ne-li do rána), od pondělka do neděle, od ledna do prosince. Nezapomněl na svou rodinu? Relax (= nic nedělat) je pro něj sprosté slovo. Pozor na alkohol.

Napoleon – další kabrňák, u kterého musí být vše po jeho. Nebojí se použít sílu a klidně vybuchne. Je také mistr lichotek a lichotí tam, kde to potřebuje.

Balzac – najde kritiku a chyby i na pozitivním myšlení. Bavit se s ním nejde, protože všechno je problém a všechno má své mouchy.

Stierlitz – další komandér a typ činu. Pracuje od nevidím do nevidím a práce je to nejdůležitější na světě. Zaúkoluje všechny ze svého okolí i bez ohledu na to, jestli vlastně chtějí.

Dostojevskij – své nejbližší, slabé, chudé, nemocné a jiné omlouvá kvůli jejich stavu a chtěl by pro ně to nejlepší. Blahobyt těchto lidí staví nad zdravé principy společnosti a společnost obviňuje za to, co jim způsobila. Obětuje pro tyto lidi sám sebe a nebo víc mluví, než činí.

Gabén – necitlivý kutil, jenž by ve své dílně i spal. Nic nedá najevo, své emoce nezvládá a všichni mu ubližují.

Huxley – mistr výmluv a omluv. Pusa jede na plné obrátky a plnění dohod, slibů či závazků žádná sláva. Říct něco na rovinu nehrozí a přiznat svou chybu to nepřipadá v úvahu.

Existuje tedy špatný typ?

Ne, pouze negativní projev konkrétního typu. To, jací budeme, si volíme sami a radostná zpráva je, že se vším se dá něco dělat.

Jak na to, abychom byli ve svém typu pozitivní?

pracovat na svých silných stránkách – pokud budeme naplněni a šťastni, pak tak budeme působit i na ostatní
nemyslet jen na sebe, ale spíš na to, jak můžeme prospět společnosti
klást si sebekoučovací otázky. Ty dostanete po konzultaci ZJIŠTĚNÍ TYPU. Zaveďte je do praxe!