Společností kolují paradigma, kdo je introvert a extrovert. Extroverty často společnost vnímá jako ty, co jsou komunikativní, nebojácní a vyhledávají společnost. Introverty pak ty, kteří si hloubají sami doma a bojí se vystoupit na veřejnosti. Přitom to tak vůbec nemusí být. Introvertní může být přeci eticky založený člověk (zaměřený na lidi) a přitom být komunikativní a vyhledávat lidi. Za to extrovertní logik (zaměřený na pravdu) bude mít potřebu být v klidu a tichu.
V čem je tedy rozdíl?
Zaměření a čerpání energie
Extrovert je orientovaný na vnější svět (na objekt). Svou pozornost směřuje na okolí, do prostoru, na lidi, na situace. Ke světu je otevřený a aktivní. Čerpá z něho energii.
Introvert je orientovaný na jeho vnitřní svět (na subjekt). Svou pozornost směřuje do svého vnitřního světa myšlenek a pocitů a podle něj posuzuje svět vnější. Vzhledem ke vnějšímu světu je více uzavřený a může působit pasivně. Energii získává zevnitř.
Detail vs. celek
Extrovert přednostně vnímá celek. Když vejde do místnosti, všimne si větších částí (okna, stoly, dveře). Detaily mu často unikají nebo je neřeší.
Introvert si všímá detailů. Jakmile vejde do místnosti, uvidí papíry na stole, těžítko, obraz.
Práce a projev
Extrovert rád pracuje v kolektivu a také v něm více mluví než poslouchá. Nebojí se říct svůj názor, je často velice aktivní a iniciativní. Má sklon přeceňovat své schopnosti a riskovat. Rád bere na sebe zodpovědnost, nicméně povinnosti ho už tolik nezajímají. Extroverze je o změnách, dynamice a ruchu. S lidmi se seznamuje rychle a jednoduše, navazuje mnohé kontakty, ale jen zřídkakdy vytváří hluboká přátelství. Extrovert spíše než sebe mění okolí, na které je orientován.
Introvert má rád svůj klid, umí se chránit před návalem nových informací, je hloubavý a nenápadný. V kolektivu často čeká, až si ho někdo všimne. V přátelství je naopak loajální, více poslouchá než mluví a má několik velmi dobrých přátel. Nerad opouští své přátele. V práci introvert svědomitě plní povinnosti, ale zodpovědnosti se snaží vyhýbat. Spíš než okolí, mění sám sebe.
Závěrem
Socionika ukazuje, kdo je introvert a kdo extrovert. Zároveň také ukazuje na fakt, že v různých situacích se chováme různě. To znamená můžeme mít funkci (silnou stránku), kterou tvoříme a je například introvertní a přitom jsme extroverti. Můžeme se v obraně chovat introvertně a přitom jsme extroverti. A opačně. Takže pokud máte pocit, že jste někde „napomezí“, máte správný pocit :).
