Ve společnosti často panuje názor, že nejdůležitější je etika. Chování, které na první místo klade lidi. Chování, které pečuje o vztahy, které hezky a mile komunikuje a vychází všem vstříc. Jak to ale může v praxi klidně vypadat a jaké důsledky etické chování může mít (obzvlášť, když je nezdravé)?
Etika, přemíra péče a neobjektivita
Etický typ člověka je oproti typu logickému primárně zaměřen na vztahy s lidmi a na samotné lidi. Čím blíže mu člověk je, tím ho často vnímá zkresleně a velmi subjektivně. Toto platí obzvlášť ve vztahu matka – dítě. Ale nejenom tam, v pracovním prostředí ho najdeme také. A v přátelském vztahu jakbysmet. Nesmírná potřeba druhým pomáhat a tím se cítit jako hodnotný člověk mívá za následek to, že ze svých ratolestí či spolupracovníků vychováváme lůzry, nesamostatné lidi a lidi závislé. Závislí lidé neumí a hlavně nechtějí řešit své problémy, k životu nás nutně potřebují a my se tím pádem cítíme potřební a hodnotní. Tímto se celý kruh uzavírá a záhada je vyřešena.
Příklad: Mám známou v typu Hugo. Typ Hugo ze své přirozenosti druhým říká, že se mají najíst, že se mají obléknout či si zavázat tkaničku. Podotýkám, že toto dělá i dospělým. No jak se asi tak některé typy cítí. Ano, jak malé děti.
Etika, říkání polopravd a nepravd
Etický typ často udělá pro vztah první poslední. Čtete správně, snad všechno, co se dá pro vztah udělat. A nejenom pro vztah, ale také pro to, aby ho ostatní měli rádi a aby ho přijali. To, že se někde neřekne celá pravda či se trochu poupraví, to jsou přeci malé oběti pro vztah.
Příklad: Mám jednu kolegyni. Je velice etická a je to typ Dostojevský. Tato kolegyně má za úkol komunikovat mezi mnou a našim šéfem. A vzhledem k tomu, že nechce, aby se na ní někdo zlobil a ze všechno chce vyváznout dobře a získat co nevíce, pak její přirozená dlouhodobá komunikace je následovná: mě naslibuje a řekne, co všechno můžu (i mimo systém) s tím, že se ale ještě pro jistotu zeptá šéfa. Tomu následně zavolá s tím, že chci (a z jejich slov vyplývá, že jsem si to vše vymyslela já) dělat toto a toto mimo jeho systém a šéf je v zápětí na mne naštvaný. Vše jí nečekaně zamítne. Následně volá mě s tím, že kdyby bylo po ní, tak bych mohla, ale šéf to prostě neschválil. Dlouhodobě z toho těží maximum (o finanční stránce raději pomlčíme). Ona je totiž ta dobrá a já ta špatná. Povím vám, než jsem na to přišla, kde je zakopaný pes a proč šéf je na mě několik let naštvaný a neustále dokola říká, jak porušuji systém, mě stálo pár šedivých vlasů, spoustu peněz a reputaci. To vše umí etický typ.
Etika jako skvělý nástroj k manipulaci
Etický typ často přirozeně umí druhému říci to, co chce slyšet. Umí se přizpůsobit jako chameleón. Pokud se baví s knězem, mluví o čistotě a dobrých skutcích. Pokud zrovna mluví s diskotékovým maniakem, mluví o tom, jak je skvělé se v pátek totálně zbořit.
Příklad: Mám kolegyni v typu Hamlet. Tato hamletka tak moc chtěla dostat jednoho muže, že byla velice ochotná pár let hrát emoční scény na takové úrovni, že jí ostatní uvěřili a brali tyto emoce za pravdu. Uvěřili tomu, že spolu spí. V té době nespali, nicméně za pár let se jí to stejně povedlo.
Příklad 2: Mám známého v typu Huxley. Tento známý je nejenom perfektním obchodníkem, protože klientům řekne vždy to, co chtějí slyšet, ale také je skvělým lovcem žen. Umí velmi cíleně dámám lichotit, dát jim v tu chvíli plnou pozornost a dostat je do postele.
Co teda s tím?
Je veliký rozdíl, jestli etický typ je srovnaný, vyzrálý, má zdravě nastavené hranice v sobě a nebojí se ztráty člověka či lidí. A co je obzvláště důležité, jestli cítí svou sebehodnotu bez ohledu na to, jestli někomu pomáhá či nepomáhá. A pozor, nepleťme si etiku s morálkou.
A také máme pro vás dobrou zprávu – lze s tím pracovat. Jak? V prvé řadě zjistěte, jaký jste typ a poté na sobě pracujte. Dostanete návod jak.
Jaký typ jste vy? Zjistěte to!Chcete vědět víc?Koho máte ve firmě a jak s ním pracovat?
